Mgr. Lenka Tichá / Lektor

Lenka žije a pracuje v Brně, učí na SŠ polygrafické. Dlouhodobě se kromě pedagogické činnosti věnuje vlastní tvorbě, klasické grafice. Práce jsou tvořené kombinovanou technikou počítačových programů, koláží i vlastní kresby.

V KRAJINĚ NOVÝCH OPAKOVÁNÍ
Zrcadlení výtvarnice Lenky Tiché

Na počátku bylo jablko. Cibule pro slzy přišla až pak. Se svými slupkami, pestrými vrstvami a plášti. Výtvarnice Lenka Tichá zvolna směřuje k jádru. Jádru pravdy i prosby. A to je vážná práce. Tak troch titěrná, poctivá a přitom prostá jak verše Lenčina milovaného Jana Skácela. Zaujata strukturou, jakožto básní vystváří L. Tichá v poslední době náročně koncipované a kombinované techniky pracovně pojmenované "STAVY ŽENY". Nic si během tohoto poznání neusnadňuje, spíše naopak. Vznosné linky JABLKO (POZNÁNÍ) – CIBULE (CESTA) – HLAVA (VZPOMÍNKY) – ČLOVĚK (ŽENA) se nejednou vprostřed složitosti rodinného i zaměstnaneckého života drží téměř z posledních sil. Zuby nehty. Hluchý Bedřich Smetana také kousal do klavíru, aby cítil rezonance jednotlivých tónů…

Lenka Tichá žije v mysteriózní "Krajině nových opakování" jiného povýtce brněnského básníka: Ivana Blatného. Je si dobře vědoma, že obě ústřední témata umění jsou jednou provždy daná – láska a smrt. Ale vyslovit je znovu, nově je zopakovat, považuje L.T. za svůj neokázalý tvůrčí úkol (a úděl). Nutno dodat, že se u této autorky, vnitřně velice křehké, dá s přesvědčením hovořit o usebraném, dokonale promyšleném, dostředivém uměleckém vývoji započatém již na Škole uměleckých řemesel Brno ve třídě prof. Jiřího Šindlera a prof. Dalibora Chatrného. Jedno zde navazuje na druhé, něco se rodí s představou dalšího. Dohromady Ariadnina nitka k nepřetržení, k neodmotání…

Často si grafička, kreslířka a malířka Lenka Tichá, zanícená čtenářka a obdivovatelka próz spisovatelky Věry Linhartové, znovu a znovu pracně skládá cestu po větách. Kde najde jistotu, že ona cesta není spíš labyrintem?

Lenka Tichá dává do své tvůrčí práce všechno. Potřebuje ji jako potřebujeme kýchnout, stejně naléhavě. Riskuje. Její z hloubky tištěné a vyvěrající děje, nikoli obrazy jdou až na doraz. Inspirována kupříkladu dnes všudypřítomným tétováním, tou stavbou z čar na plátně kůže, mistrně pracuje s jejím detailem. Avšak i této těžce nabyté cennosti se vzápětí vzdává ve prospěch celistvosti sdělení. Takové jsme, takoví jsme, taková jsem já…

Úryvek z textu PhDr. Tomáše Mazače